Zaj\’imav\’e je, ze v seznamu pr\’icin, kter\’e vedly k \’upadku mesta, kter\’e kdysi vlajkovou lod\’i americk\’eho automobilov\’eho odvetv\’i, je v neposledn\’i rade s ohledem na pr\’iliv africk\’ych Americanu z nejchuds\’ich zem\’i na svete. Pr\’y to udelal metropoli nepr\’ijemn\’e pro domorod\’e komunity, a ti se postupne zacala ho opustit. Samozrejme, ze to je jen jeden z duvodu pro odsouv\’an\’i Detroitu, a mozn\’a pritazen\’e za vlasy. Nebo mozn\’a ne. Jednou, na jedn\’e z subkultur jsem se snazila zjistit postoj mlad\’e generace k «hosty» z jizn\’ich republik b\’yval\’eho SSSR. Mnoho vyj\’adril nespokojenost s t\’im, ze pr\’ilis mnoho lid\’i v nasem meste pracovn\’iky. Ale co to je, ze v rozporu s tzv. prich\’azej\’i v hojn\’em poctu, nebyli schopni konkr\’etne odpovedet. Na prvn\’i pohled negativn\’i, kter\’e zpusobuj\’i mlad\’e migruj\’ic\’i pracovn\’iky, nen\’i jasn\’e. Pro me je vets\’i zlo kolegy alkoholiku poflakovat. V dopoledn\’ich hodin\’ach, casto viden\’y obr\’azek jako skoln\’ik-Uzbekist\’an shromazduje lahv\’i a nedopalku bal\’icek, vyhodil v noci pit\’i v okne m\’ych sousedu. Pr\’ace muz, bohum nebo luk, je nepravdepodobn\’e, ze negativn\’i emoce, proc takov\’e nepr\’atelstv\’i a negativity vuci migrantum?Jeden muze videt duvod, to dlouho bylo pr\’islovecn\’e rusk\’e obleceni lid\’e: kdyz v R\’ime, chovejte se jako R\’iman\’e nejdou. Ano, m\’ate jinou kulturu, normy chov\’an\’i, etiketu sv\’e n\’arodn\’i nadace, ale v ciz\’i zemi, mus\’i z\’it podle sv\’ych pr\’avn\’ich predpisu. Kazd\’y nekdy slysel o stavu, kdy pr\’isnejs\’i pozadavky nejen na uct\’iv\’an\’i pr\’ava, ale tak\’e oblecen\’i, chov\’an\’i, styl, volnocasov\’e aktivity, a to i pro turisty, se kter\’ymi se tyto zeme a krmiv. A ve sv\’e vlastn\’i zemi jsme jen plach\’e sp\’achat tyto predpisy. Nepovazuji za nutn\’e, aby tak ucinily, a ve Spojen\’ych st\’atech Detroitu Nicm\’ene, hlavn\’i probl\’em, podle m\’eho n\’azoru, ne sami migranti, a jejich c\’isla. Nase spolecnost nemuze str\’avit mnoho migruj\’ic\’ich pracovn\’iku, kter\’i prisli k n\’am do pr\’ace. Nemusej\’i se prizpusobit — dodrzovat normy nas\’i kultury, etiky, usadit se zde. Nav\’ic, je jich tolik, ze zac\’inaj\’i stanovit vlastn\’i pravidla. Jeden muj pr\’itel pracuje v tisk\’arne doslo ned\’avno produkoval hlavickov\’y menu restaurace n\’arodn\’i kuchyne. Z\’akazn\’ik jen tak «prij\’it v hojn\’em poctu,» odm\’itla zaplatit v pln\’em rozsahu vykonan\’e pr\’ace, rekl: «Zeno, jsi st\’ale se h\’adat se mnou?». Odm\’itl pokracovat v obchodn\’i vztah se spolecnost\’i, protoze je to ostudn\’e obchodovat s pan\’i!A byl jsem prekvapen t\’im, spor mezi «prij\’it v hojn\’em poctu.» Pot\’e poz\’adal souseda, prvn\’i srovn\’avac s «rusk\’ym» Zevedinovna prostredn\’i jm\’eno, s n\’imz sedela ve skole. A dostal odpoved: «S c\’insk\’ymi nejak.» Na dals\’i ot\’azku: «Co je jeho jm\’eno» — reklo d\’ite: «A co se ho zeptat?Je to C\’inan!».
Karina Pozdniak, noviny «Vladivostok»